Hmoždinky

Hmoždinky dělíme na dva základní typy:

• natloukací (zatloukací) hmoždinky
• talířové hmoždinky

Natloukací hmoždinky slouží k rychlému a snadnému připevnění a ukotvení čehokoliv (např. zateplovací systémy) do stavebních materiálů. Natloukací hmoždinky se vtlouknou kladivem do předem připraveného otvoru vyvrtaného vrtákem se stejným průměrem jako má hmoždinka. Do hmoždinky se pak kladivem vtluče kovový hřeb.Hřebem se hmoždinka roztáhne a tím se napevno ukotví v materiálu. 

Talířové hmoždinky jsou velmi vhodné pro připevnění desek tepelné izolace. Skládá se z hmoždinky a plastového nebo ocelového trnu. Velikosti se dělí předevší podle délky trnu. Talířová hmoždinka se dělí do 5 skupin označených písmenem A-E, každá kategorie je na jiný podklad:

• A - beton
• B - kámen
• C - děrované cihly, vápenopískové děrované tvárnice, dutinové bloky
• D - mezerovitý lehčený beton
• E - pórobeton

Při zateplování starších budov se obecně doporučuje kombinace mechanického kotvení hmoždinkou a lepení z důvodu možného nestabilní pevnosti podkladu. Čím větší plochu kotvíte, tím vyšší množství hmoždinek byste měli použít. Rozmístění hmoždinek by mělo být v souladu s lepící hmotou, nejčastěji po obvodu a uprostřed izolantu. Nejmenší používaný počet na 1 desku jsou 4 hmoždinky, nejvíce jich bývá obvykle 12 na jedné desce.